Prožíváme zvláštní čas… Loni touhle dobou se vše točilo kolem přicházejícího jara, které sebou neslo kromě rozkvétající přírody, zpěvu ptáků a prodlužujících se dnů také přípravu žáků a studentů chystajících se na různé druhy zkoušek, které se kvapem blížily. Letos nic. Všude ticho, prázdno, čas jakoby se zastavil. Opuštěné školy, ulice, centra měst, o venkově, kde je klidněji i během normálního života, ani nemluvě.
Jediné, co zůstalo, je příroda. Rozkvetly květiny, začínají kvést stromy zelená se tráva, zpívají ptáci. Ráno sice ještě někdy mrzne, ale jinak je vše, jak má být. Důkazem mohou být i žluté květy krokusů rozkvetlých v areálu naší školy. Příroda se asi velmi diví, co my lidé, zase blbneme…
Ano, svět se díky zákeřné nemoci změnil. Než se vrátí do normálu, bude ještě dlouho trvat. Nikdo z nás, snad vyjma několika seniorů pamatujících jako malé děti konec války, tohle nezažil. Snažíme se s novou nemocí bojovat, ale zatím nevyhráváme. Než se nám to podaří, budeme muset ještě dosti vytrpět a věcí, na které jsme byli zvyklí, se přechodně vzdát.
A právě o tom bych vám ještě v závěru mého krátkého zamyšlení rád napsal. Někteří z vás se rádi vzdali i povinností, které sebou škola přináší. Nereagujete na naše e-maily, na zprávy v systému Edupage, na úkoly, které máte vypracovávat. Jako byste přestali existovat. Je to zvláštní, že mobilní telefony máte otevřené prakticky pořád, ale upozornění, signalizující úkol, ignorujete. Již se těším, až vás znovu uvidím, na vaše výmluvy, proč jste jej nemohli vypracovat. Výuka totiž stále probíhá, i když ne tak, jak jsme všichni zvyklí. Nyní máte navíc spoustu volného času, a tak byste jej mohli smysluplněji využít než jen sedět u počítače a bavit se při hloupých hrách.
Ne všichni to však děláte, nerad bych vám ostatním křivdil. Jsem s mnohými v každodenním kontaktu přes prostředky elektronické komunikace a těší mě váš zájem o to, co právě dělám a jak tuto zvláštní dobu prožívám. Věřte mně, že mi chybíte a že ani já nemám z nastalé situace radost. Jsem zvyklý stále něco dělat, mít vás před sebou v lavicích a učit! A to mi bohužel pandemie zákeřné nemoci, stejně jako vám, vzala.
Zakončeme optimisticky. Tak jako se příroda v tomto čase pravidelně probouzí, tak i náš život se znovu vrátí do vyjetých kolejí, my nad nemocí zvítězíme a z tohoto boje vyjdeme silnější a lepší. Abychom si již to příští jaro mohli naplno užít.
https://www.jilova.cz/wp-content/uploads/2020/
Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě.
Žáci třídy MP1., pan Jiří Jurda a Mgr. Vítězslav Hulák
