Před několika týdny mě tato myšlenka ani nenapadla. Myslel jsem si, vzhledem k tehdejší velmi špatné zdravotní situaci v tomto státě způsobené zákeřnou nemocí COVID 19, že vás skutečně v tomto kalendářním roce již neuvidím. A že se naplní přání žáků třídy, které jsem učil jako úplně poslední v pátek 2. října a kteří mi přáli s úsměvem hezké Vánoce. Od této doby jsem vás skutečně v lavicích, i když s nezbytnými rouškami na ústech, skutečně sedět neviděl. Když připočítáme ještě týden podzimních prázdnin, vychází mi, že jsme se společně nesetkali téměř dva měsíce. Tedy dobu, která je téměř shodná s letními prázdninami trvajícími stejně dlouho. Skutečnosti, že se situace začne měnit k lepšímu, jsem před několika týdny nevěřil. Čísla zaznamenávající denní počty nakažených byla stále extrémně vysoká, zároveň přibývaly počty hospitalizovaných a mrtvých, Zavřené byly obchody, školy, restaurace, na minimum se omezily i sportovní a kulturní aktivity. Lidem bylo kladeno na srdce, ať zůstávají doma a odtud také pracují. Slovo home-office se stalo jedním z nejužívanějších a dotklo se i samotné výuky, kdy žáci s vyučujícím komunikují výhradně prostřednictvím internetového připojení.
Vše se však začíná měnit k lepšímu, i když situace je stále velice špatná nejen u nás, ale i okolních zemí, které nyní prožívají to, co my před necelým měsícem. Za současného stavu považuji návrat žáků v omezeném počtu do škol za malý zázrak. Již před necelým týdnem přišli do škol žáci 1. a 2. tříd ZŠ. Zítra, tedy 25. 11., se vrací do škol žáci v letošním roce maturující stejně jako žáci 3. ročníků učebních oborů, v praktickém vyučování se navíc obnoví výuka.
Aby mohli zasednout do školních lavic i ostatní, je potřeba více než kdykoli předtím dodržovat přísná hygienická opatření již při vstupu do budovy školy a dále pak při výuce samotné a při obědech i následném odchodu domů. Ve škole se nezdržovat a okamžitě po skončení výuky odejít domů.
Pro všechny ostatní platí, že nadále pokračuje distanční forma výuky a nic se pro vás tímto nemění. Nezapomínejte přitom, že účast na ní je pro všechny povinná a že se blíží uzavření 1. pololetí. Tak ať máte dostatek známek a co nejmenší absenci.
Na závěr bych vám všem chtěl popřát především zdraví a hodně sil, nejen fyzických, ale i psychických. Budeme je potřebovat v boji se zákeřnou a nebezpečnou nemocí, která se stále nevzdává a každý den komplikuje životy nás všech
A pevně doufám, že se všichni společně v tomto kalendářním roce uvidíme a to ne na monitoru počítače, ale přímo ve školních třídách při výuce. Abych vám hezké prožití vánočních svátků mohl popřát osobně, i když s nezbytnou rouškou na ústech.
Mgr. Vítězslav Hulák
