Nedávno jsme zapalovali první svíčku na našem adventním věnci. Připomínali jsme si tím proroky, kteří předpověděli Ježíšův příchod na svět, a tato svíčka symbolizuje naději.
Nenadáli jsme se, a už tu máme 2. advetní neděli, tou si připomínáme lásku a Ježíšovi jesličky. Tato svíce je známá také jako ,,betlémská“. Má symbolizovat mír, který by celé Zemi prospěl. Země je unavená z válek, nepohod a zla, které kolem nás jsou.
Já jsem jako malý kluk slavil celý advent velice rád. Druhou neděli jsem vždy chodil ráno do kostela, kde jsme se modlili k Bohu za pohodu, mír a naději ve světě, ve kterém jsem vyrůstal. Byla to skvělá doba, vše bylo otevřeno, mohl jsem si s kamarády hrát venku a poslouchat koledy, co hrály babičce v rádiu. Doma vládla veselá nálada a všichni se u nás těšili na Vánoce. Pomáhali jsme jako malý s úklidem, pekli společně cukroví, u kterého jsme si užili spoustu srandy….to, že jsme mouku měli i za trikem nikdo neřešil, hlavní bylo, že jsme se, jako rodina semkla.
V dnešní době se mi zdá, že to je jen o tom, že se konečně něco otevřelo, konečně máme zase prostor „dýchat“, ale nemoc, která nás už pár měsíců sužuje, je stále tady, stále bychom ji neměli podceňovat, protože by mě, Tebe, Vás, mohla potkat třeba zítra a je jen mým skromným osobním přáním, aby tato nemoc zmizela, zmizela na pořád a už se nikdy nevrátila.
Nicméně i k této situaci, by se lidé neměli nechat zlomit. Měli by být silní, ať už pro známé, blízké, ale hlavně pro sebe samé. Ačkoliv je to někdy těžké, tak bychom se měli smát a radovat z nadcházejících Vánoc, času stráveném v rodinném kruhu a hlavně z toho, že jsme zdravý a máme kolem sebe lidi, kteří nás mají rádi.
Můžeme jenom doufat, že nám další zítřky, přinesou trochu světla do této nelehké doby.
Jiří Jurda
