Advent, jehož název pochází z latinského slova adventus znamenající příchod, je začátkem liturgického, neboli náboženského roku, období čtyř neděl před 25. prosincem. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve byla doba adventní zároveň dobou postu, kdy byly zakázány zábavy, svatby a hodování. Takto byste našli dobu, jež nám zítra nastává, definovánu v učebnicích.
Já již odmala toto období miloval a těšil se na něj již od zářijových dnů, kdy se dny počaly krátit a noci prodlužovat. Časem bylo toto těšení sice menší, s příchodem vlastních dětí se opět zvětšilo a jejich radostné pohledy k adventnímu kalendáři, který nás každý den přibližuje k Vánocům, mě navracely zpátky do dětských let a nyní se podobná situace opakuje s vnoučaty a já se vracím do časů, kdy býval svět ještě normální. Bohužel jen ve vzpomínkách, které mi na tuto nádhernou dobu opakující se s roční pravidelností, zůstaly.
Svět se totiž změnil. Změnila ho nemoc, jakou lidstvo více než století nepoznalo a která od základu změnila životy nás všech. Namísto náměstí plných lidí popíjejících svařené víno punč či něco stejně dobrého, poslouchajících přitom koledy zpívané dětskými sbory na podiích před stánky a nasávajících atmosféru, kterou zažíváme každý rok, jsou náměstí nyní prázdná.
Vánoční strom na nich sice stojí, často je již rozsvícený, ale kolem je pusto a prázdno. Lidé s rouškami na ústech prochází kolem a smutně se rozhlížejí po místech, která by byla za normálních okolností plná lidí, zvuků koled, zvonění zvonků a radostného výskotu dětí.
Namísto očekávání příchodu Spasitele očekáváme spíše, kdy se otevřou obchody, restaurace a služby a hlavně, kdy se již svět vrátí do normálu. Věřte mně, že bych klidně obětoval i letošní Vánoce, kdybych měl jistotu, že nemoc zmizí a již se nevrátí… Nikdy. Ale ona je zde bohužel stále s námi a i přes omezení našich životů se nás stále drží a nechce pustit.
Navzdory těmto chmurným myšlenkám se na letošní advent těším. Často totiž záleží na lidech samotných, jaký jej udělají sobě i ostatním. Nebude sice takový jako dřív, ale bude. Stejně jako budou Vánoce a Nový rok. Vedle přání k hezkému prožití adventních dnů, které nás čekají, připojuji všem kromě pevného zdraví také přání, aby ten příští advent byl zase takový, na jaký jsme byli dříve zvyklí…
Mgr. Vítězslav Hulák