Změna je život, život je změna

Irena Langerová Aktuální informace

Zpověď plachtaře.

Jsem blázen do létání, bezmotorového nejvíc. Myslím, že plachtařský život může být inspirací pro svět firemní, a tak jsem se rozhodl podělit o své zážitky a náměty k přemýšlení. Protože jsem kouč a navíc se specializací na Inner Game, napsal jsem tento článek jako imaginární rozhovor. Položím si tři otázky, na které navážu doplňující otázky pro Vás.

Proč to dělám?

Odpověď je jednoduchá: létání silně rezonuje s jednou z mých klíčových hodnot a tou je svoboda. Zároveň, a to se mi také moc líbí, to není svoboda dělat si, co chci, ale svoboda přímo spojená se zodpovědností. V letadle nefungují výmluvy ani lajdáckost, ty se naopak mohou vymstít doslova fatálně. Odměna za poctivost k sobě, k letadlu a k ostatním kolem vás je svoboda spojená s báječnými zážitky, při kterých se vám ani nechce vracet na zem. Přitom teprve bezchybným přistáním let končí a vy se nemůžete dočkat příštího.

A jako bonus, létáním člověk získává vysloveně „tři v jednom“: bavím se překonáváním sebe sama, případně druhých, pokaždé se naučím něco nového a sílu zážitku mohu hodnotit jedině číslem deset na desetibodové škále.

Doplňující otázky pro vás:

  1. Proč děláte to, co děláte?
  2. Jaké hodnoty ve Vás rezonují s tím, co děláte?
  3. Kdybyste měli obodovat Vaši spokojenost na škále jedna až deset (deset je maximum) v oblasti výsledků, v oblasti svého rozvoje a v oblasti zážitků, v tom co děláte, jak byste byli vyváženi a naplněni?
  4. Pokud máte vysoká skóre, co Vám pomáhá dostat se tak vysoko? Dalo by se to využít i jinde? Pokud nízká, co Vám brání dostat se výše? Pokuste se rozlišit co jsou vnější bariéry a co vnitřní. Vnější bariéry občas nelze překonat, ale vnitřní téměř vždy!

Jaké mám cíle?

Plachtař s plachtařem mluví o stovce, dvoustovce, třístovce, pětistovce, sedmsetpadesátce a o bodech v CPS. Jde o délku přeletů v kilometrech, které jsou buď přímé návratové (letím tam a zpět bez přistání), nebo trojúhelníkové a jsou dle typu letadla různě bodovány. Z hlediska dosahování výkonů je tedy plachtařina klasickým sportem, kdo je rychlejší, vydrží déle a doletí dál. Může se lišit v tom, že plachtař automaticky přiřazuje ke svým cílům také to, co se pro dosažení daného cíle ještě potřebuje naučit a přímo počítá s tím, že to bude úžasný a intenzivní zážitek. Takže plachtař má obvykle třírozměrné cíle. Výkon, rozvoj a zážitek.

Doplňující otázky pro vás:

Když se podíváte na jakoukoli pracovní, nebo i soukromou roli (např. já jako manažer, já jako obchodník).

  1. Jaké máte cíle v oblasti výkonu?
  2. Jaké máte cíle v oblasti svého rozvoje?
  3. Jaké máte cíle v oblasti zážitků, svých i těch, které případně chcete umožnit jiným?

Jak se mi daří dosahovat cílů?

Stručná odpověď zní: těžce:-).

Například mám cíl uletět dvoustovku a dva měsíce není přeletové počasí.Nebo je přeletové počasí ale přijdu později na letiště a nezbylo na mne letadlo. Nebo je přeletové počasí, mám letadlo a já po pár kilometrech přistávám do pole, protože jsem vypadl ze stoupavého proudu a už nenavázal zpět.

Asi nejzajímavější z pohledu firemního světa, který dnes žije v podstatě kontinuální změnou, je případ přistání do pole po pár kilometrech. Protože ten den jsem si velmi palčivě uvědomil porušení základní plachtařské poučky. Letím tam kde jsou mraky, které slibují stoupavé proudy, ne tam kam jsem si namaloval na mapě cíl.

Plachtařina je o neustálé přítomnosti a kontinuálním vyhodnocování síly aktuálního stoupání, o odhadování výšky ze které mohu bezpečně a zároveň rychle doklouzat k dalšímu předpokládanému stoupání, vytváření alternativ pokud pod vybraným mrakem stoupání není, a přitom se ještě nesmím ztratit a srazit s ostatními.

Tohle je z mého pohledu to nejtěžší a zároveň to nejkrásnější, protože okamžité změny počasí, vývoje mraků, směru a síly větru a k tomu omezení ve vzdušném prostoru (vojáci, dopravní letadla, atd.) nutí plachtaře k respektu, pokoře k přírodě a „nadřízeným“ a zároveň na maximum burcují jeho vnímavost, kvalitu rozhodování a testují jeho sebedůvěru. Opět trojice. Tentokrát trojice faktorů, které – pokud fungují – rozhodují o úspěchu či neúspěchu v dosahování výše zmíněných třírozměrných cílů (výkonové, rozvojové, zážitkové).

Doplňující otázky pro vás:

  1. A jak se Vám daří naplňovat své cíle?
  2. Jak vnímáte a zvládáte změnu?
  3. Jaké proměnné sledujete na cestě ke svým cílům?
  4. Jak moc jste přítomní a respektující?
  5. Jak ochotní jste měnit své plány a cíle?
  6. Věříte si?

Plachtařina je pro mne také léčba pýchy. Mohu mít ambicózní cíle, představy a vize, jak si to zrovna dnes užiju, ale musím být vždy připraven vygumovat namalovanou trasu, pozměnit své cíle, případně se vrátit na letiště bez bodů za přelet. A přesto jsem šťastný a těším se až příště zase poletím.

Ing. Michal Ondráček, OČIMA KOUČE [online]. ©2019 [cit. 14. 3. 2019]. Dostupné z: https://www.michalondracek.com/