Švejk slaví stovku

Před sto lety začal Jaroslav Hašek, spisovatel, novinář, bohém a bývalý voják psát svůj nejslavnější román, jenž se stal patrně nejznámějším dílem české literatury ve světě, svůj slavný román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, známějšího pod názvem Švejk. Stalo se v Lipnici nad Sázavou, kam se již tehdy známý novinář a spisovatel přestěhoval z Prahy, aby se vzdálil svým hospodským kumpánům i prostředí pražských hospod  a putyk, kde byl známou postavou a oblíbeným společníkem tropícím pod vlivem alkoholu různé legrácky a vylomeniny, které se staly legendárními.

Přitom postavu Švejka vytvořil již před válkou, někdy kolem roku 1911, kdy vznikla postavička vojáka, který svou hranou prostotou i přesným plněním rozkazů dráždil své nadřízené. K myšlence napsat román se vrátil roku 1917, kdy pobýval v ruském zajetí. Po návratu do vlasti  začal skutečně román psát. Díky své nechuti k soustavné práci však své nejslavnější dílo diktoval mladému zapisovateli přecházeje po místnosti kouřící doutníky a neustále popíjející. Starých návyků se prostě nezbavil ani v Lipnici a byl to právě jeho nespoutaný životní styl, který mu náhlou smrtí znemožnil dílo dopsat.

Ale nepředbíhejme. Haškova genialita se projevila nejvíce při diktování díla tím, že byl schopen vyprávět souvisle děj a jediné, co ho donutilo se občas zastavit, bylo studium map rozložených na stole, aby se při líčení bojů na východní frontě nedopustil nějakých nepřesností. Často se také smál tomu, co jeho postavy v knize říkaly. Když pak vzniklo několik stran rukopisu, tento pak putoval, bez nějaké pečlivé kontroly, poštou přímo do Prahy nakladateli. Tímto způsobem pak vznikl román přeložený dnes do téměř šedesáti jazyků, několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný jako divadelní představení. Výrazy jako švejkování, švejkovina a další zlidověly a staly se označením pro někoho snažícího se zesměšnit nesmyslné příkazy někoho jiného. Bohužel se často staly i hanlivou charakteristikou povahy Čechů a to je myslím jediné, s čím nelze tak úplně souhlasit.

K popularitě románu samotného pak přispěly i kongeniální ilustrace Josefa Lady, Haškova kamaráda, s nímž před 1. světovou válkou sdílel podnájem.

Kdoví, jak by se osudy hlavního hrdiny vyvíjely dál, kdyby autor své dílo dopsal. Smrt jej zastihla na počátku roku 1923 v Lipnici, kde je náš nejslavnější literát i pohřben. Jeho čtyřdílný román mu však zajistil nesmrtelnost a stal se obžalobou války, rakouské armády i zbytečnosti vojenských rozkazů a nařízení. Jeho poselství je nadčasové, protože lidská hloupost, s níž je často velice těžké bojovat, se v různých podobách objevuje neustále. Proto je nutné si vznik nesmrtelného díla naší i světové literatury v této nelehké době připomínat.

Na závěr přidáváme i jednu zajímavost: sochař Radomír Dvořák vytesal nedaleko Lipnice nad Sázavou žulovou hlavu rozdělenou na kvádry, která nese na každé rovné ploše text z Haškova Švejka.

Mgr. Vítězslav Hulák

zdroj titulního obr.: https://www.presco.cz/stolni-kalendar-josef-lada-svejk-2021-23-1-x-14-5-cm/