Každý rok, vždy v závěru měsíce října, si celá naše země připomíná státní svátek, který je již tradičně věnován vzpomínce na událost, která započala existenci naší samostatné republiky. Ta se nám dnes jeví jako samozřejmost, ale nebýt snah českých vlastenců, politiků doma i v zahraničí, možná že bychom dnes žili v úplně jiném státě.
Ten den před 102 lety, 28. října roku 1918, se zpočátku nijak nelišil od běžných dnů poznamenaných vrcholícím válečným konfliktem známým jako 1. světová válka. Ráno se ještě lidé u nás probouzeli jako občané Rakousko – Uherska, večer již uléhali jako občané nově vzniklého státu, Československé republiky. Vyhlášení nového státu přitom proběhlo velmi spontánně pod vedením takzvaných mužů 28. října, kteří také ustanovili první zákony nově vzniklého státu. Prvním předsedou vlády se stal Karel Kramář, prvním prezidentem byl zvolen poslanci Národního shromáždění Tomáš Garrigue Masaryk
Období takzvané první republiky v letech 1918-1938 bylo poznamenáno hospodářským růstem, který naši zemi zařadil mezi nejvyspělejší státy tehdejšího světa, ale také demokratickou formou vlády. Tento vývoj pak ukončil takzvaný Mnichovský diktát a následovalo úplné rozbití samostatného státu nacistickým Německem. Vývoj po roce 1945 pak probíhal v návaznosti na předválečnou dobu, v roce 1948 se pak uchopením moci komunisty zařadilo Československo mezi státy takzvaného východního bloku ovládaného bývalým Sovětským svazem. Po roce 1989 se pak stala naše republiky opět státem s demokratickým systémem vlády, od roku 1993 po rozdělení Československa se stala nástupnickým státem Česká republika, která je od roku 2004 členem Evropské unie.
Stalo se již tradicí, že u příležitosti výročí vzniku samostatného Československa uděluje prezident našeho státu ve Vladislavském sále Pražského hradu vysoká státní vyznamenání osobnostem, které se zasloužily svou prací a skutky k jejímu rozvoji. Podobně jako vše, co se nyní kolem nás děje, bude i letošní předávání ocenění jiné a neproběhne tak, jak jsme byli desetiletí zvyklí. Za vše může zákeřná pandemie koronaviru, která paralyzovala dění nejen u nás, ale i v okolním světě.
Právě z tohoto důvodu je důležité si vznik samostatného státu jako symbolu sounáležitosti všech občanů naší země v této nelehké době připomínat. Spojení všech, kteří na území naší republiky trvale žijí a není jim její osud lhostejný, je předpokladem vítězství nad touto nemocí proto, aby se život u nás vrátil do zaběhlých kolejí, jak jsme na něj byli desetiletí zvyklí.
Na Instagramu školy jsme se vás ptali, zda někdo tušíte kdy a kde vznikla tato fotografie. Zajímá-li vás odpověď, tak čtěte odstavce níže:-)
Pokračujme chvíli citací z knihy První republika 1918-1938 kapitolou Vyhlášení u sochy…
…Dav šel přes Příkopy a Celetnou ulicí k soše Jana Husa na Staroměstském náměstí, odtud ke Staroměstské radnici a potom zpět na Václavské náměstí. Cestou lidé spatřili agrárního poslance a volnomyšlenkářského kněze Isidora Zahradníka: „Povedete náš průvod!“ U sochy svatého Václava se zastavili. Zahradník proklamoval nezávislý československý stát a po něm další řečníci, někteří mluvili také o socialismu, o kterém slyšeli z Ruska.
Nakonec dav zamířil k blízkému nádraží Františka Josefa I. (dnes Wilsonovo) a mluvčí požádali železničáře, aby rozeslali po celé zemi zprávu: „Československý stát proklamován dnes dopoledne o 11. hod. u sochy sv. Václava na Václavském náměstí v Praze. Odstraňte ihned všechny znaky a značky bávalého státu rakousko-uherského. Do Vídně a do Německa všechno zboží zadržte.“ Tak se venkov dozvěděl, že to v Praze prasklo…
Mgr. Vítězslav Hulák a Miroslava Čechová
