28. března mají učitelé svátek

Miroslava Čechová Novinky

Často a rád vzpomínám na dobu, kdy jsem ještě jako žák seděl v lavici a poslouchal, co nám učitel stojící na opačné straně třídy, řekne nového. Ne vždy mě vše, co jsem se dozvídal z jeho úst, bavilo. Ale obecně vzato jsem se do školy vždy těšil a rád na léta v ní strávená vzpomínám. A to jsem netušil, že na opačné straně třídy, kde již bývá pouze katedra vyučujícího, strávím celý svůj profesní život. Škola mi prostě přirostla k srdci a nevím, jak se s faktem, že do ní již za několik let nebudu moci pravidelně docházet, vyrovnám.

Absenci pravidelné výuky i možnosti se s vámi, žáky setkávat, pociťuji však již nyní, kdy jsou školy již od Vánoc uzavřené a výuka probíhá pouze distančním způsobem. Doba je prostě zlá a nabízí srovnání s neklidnou dobou, v níž se narodil muž, který dal podobu současnému školství. Tím mužem byl Jan Amos Komenský. Dne 28. března 1592 se patrně v Nivnici u Uherského Brodu narodil a již od dětství se potýkal s nepřízní osudu, který mu znemožnil řadu svých myšlenek uskutečnit. Přesto zanechal pozoruhodné dílo, z něhož vychází naše i světové školství dodnes. Právě proto je den jeho narození každoročně slaven jako Mezinárodní den učitelů.

Jan Amos Komenský portrét od Jürgena Ovense, zdroj Wikipedie

Princip jednotné školy, v němž výchovu a vzdělávání rozvrhnul do čtyř cyklů po šesti letech, je aplikován ve většině vzdělávacích systémů na světě. Stejně jako rovný přístup ke vzdělání pro každého člověka bez rozdílu. Jeho principy uvědomělého vyučování, názornosti, spojení školy se životem, teorie s praxí a mnohé další si většina z nás při jejich uplatňování ve výuce ani neuvědomuje. Považuje je za samozřejmé. Ale tím, kdo je poprvé použil, byl právě Jan Amos Komenský vedený snahou reformovat zaostalé středověké školství a učinit ze školy takzvanou dílnu lidskosti.

Nejstarší dochovaný rukopis J. A. Komenského z roku 1611, zdroj Wikipedie

Mnohé z toho, co chtěl, se nepodařilo v jeho době uskutečnit. V Evropě zuřila třicetiletá válka, po bitvě na Bílé hoře musel jako nekatolík roku 1628 rodnou zemi opustit a již se do ní nikdy nevrátil. Většina jeho významných prací pak vznikla právě tam. Jeho Velkou didaktiku, Bránu jazyků otevřenou, Svět v obrazech nebo filozofický spis Labyrint světa a ráj srdce zná dnes téměř každý. Řada titulů se však nedochovala, při požáru Lešna přišel nejen o ně, ale téměř o celý svůj majetek. Závěr život pak strávil v Amsterodamu, kde také roku 1670  zemřel a poblíž něj je i pochován.

Jan Amos Komenský – Naarden, místo jeho posledního odpočinku

Zvláště v dnešní době je důležité si jeho odkaz připomínat. Doba, v níž ji více než rok žijeme, je zčásti podobná té, v níž žil on sám. Na rozdíl od ní nebojujeme proti sobě navzájem, ale s neviditelným virem, který se nechce vzdát. Právě školství je vedle zdravotnictví možná v současnosti nejčastěji zmiňovanou oblastí, kterou zasáhl a ovlivnil. Žáci sedí doma a snaží se prostřednictvím počítače komunikovat s vyučujícím sedícím na opačné straně monitoru. Škola prostě chybí žákům i učitelům a nic nedokáže plnohodnotně nahradit přímý kontakt pedagoga se žákem v prostředí školní třídy, která se sice od dob Komenského změnila, ale princip výchovy a vzdělávání zůstal stejný. Vychovat dobrého a vzdělaného člověka, který bude příkladem ostatním.

 Mgr. Vítězslav Hulák

A pokud se chceš dozvědět i něco dalšího, tak neváhej a podívej se na YouTube kanál České studny a zhlédni video namluvené hercem Jiřím Lábusem

Obrázek životního putování Jana Amose Komenského
https://www.ceskestudny.cz