Ještě ráno 17. listopadu 1989 nebyl tento den ničím výjimečný. Pro normálního člověka normální listopadový pátek. Většinu obyvatelstva čekaly odpoledne nezbytné fronty, spojené s nákupem na víkend. Někteří plánovali odjezd na chatu či chalupu. Večer se v zpravodajství Československé televize lidé dozvěděli, že na Národní třídě v Praze musela Veřejná Bezpečnost rozehnat další z demonstrací a obnovit zde pořádek. V Československu se po roce 1948 demonstrovala pouze při různých oficiálních příležitostech jednota lidu s komunistickou stranou. V průběhu 80. let 20. století se však v Praze konaly demonstrace komunistickou stranou neorganizované a tudíž nelegální. Většinou u příležitosti výročí 21. srpna 1968, výročí vzniku republiky 28. října 1918 nebo výročí takzvaného Palachova činu. O většině z nich se občané z oficiálních sdělovacích prostředků nedozvěděli. Později padla maximálně zmínka o ztroskotancích, kteří narušili veřejný pořádek. Problémy existují, ale ty komunistická strana řeší. Ti, kteří poslouchali západní rozhlasové stanice, věděli víc. A večer 17. 11. 1989 věděli, že tato páteční demonstrace byla jiná. Nešlo jen o zásah vodními děly a průběžné zatýkání. Nyní byla použita hrubá síla proti mladým lidem, kteří si šli pokojným způsobem připomenout Mezinárodní den studentstva, který na tento den připadal. Tento významný den, který je od roku 1941 slaven po celém světě, se stal připomínkou nacistického zavření českých vysokých škol a dalších represí proti vysokoškolákům 17. listopadu 1939.
Večer již nebyl 17. listopad 1989 obyčejným dnem. Ve veřejnosti se cosi hnulo. Vždyť tentokrát bili mladé lidi, studenty, kteří volali po dialogu a květiny, které dávali těžkooděncům, kteří jim přehradili cestu, nebyly projevem nenávisti, ale výrazem snahy o poklidné řešení celospolečenské krize. Snad poslední pomyslná kapka přetekla a události dostaly rychlý spád. Ke studentům se přidali i herci a postupně všechny vrstvy společnosti. Dokonce i dělníci. Na konci byly svobodné volby a změna společenského systému z totalitního na demokratický. Tolik krátká vzpomínka. Historická skutečnost je přesná. Pod pojmem Sametová revoluce je známé období od 17. 11. do 29. 12. 1989.
V této době došlo postupně ke stávce studentů a herců, která pokračovala několika dvěstětisícovými demonstracemi na Václavském náměstí a dvěma, asi největšími demonstracemi v našich dějinách na Letenské pláni, po nichž následovala generální stávka a poslední snaha komunistů udržet svoji moc, následně pak jmenování nové vlády bez převahy komunistů, odstoupení prezidenta Husáka a následné zvolení Václava Havla prezidentem tehdy ještě ČSSR.
(zdroj: www.vaclavhavel.cz)
Celý svět tehdy sledoval pokojnou snahu občanů našeho státu o změnu poměrů v zemi, které pokračovaly rychlými kroky v následujícím období, svobodnými volbami, které potvrdily vítězství Občanského fóra a nastartovaly řadu změn, jimiž naše země v uplynulém čtvrtstoletí prošla. Za všechny lze jmenovat vstup již České republiky do NATO, posléze do EU, možnost pohybovat se svobodně v takzvaném Shengenském prostoru, s tím spojená svoboda cestovat, možnost svobodně projevit svůj názor, svobodně podnikat a řada dalších věcí, které vy dnes berete jako samozřejmé, ale když jsem byl ve vašem věku, mohl jsem si o nich nechat jen zdát. Například si koupit věc, která se mi líbila a u nás nikde nebyla k dostání, obyčejné džíny.
Spousta věcí se však nepovedla, nebo mohla být provedena lépe. Obrovitý nárůst kriminality, rozkradení značné části státního majetku, problematická kuponová privatizace, úpadek politické kultury, který můžete sledovat i v současnosti, milion lidí živořících na hranici chudoby, nedůvěra v názor, že majetku lze dosáhnout poctivou prací, korupce, rozdělení Československa, které já osobně považuji za největší chybu uplynulého období.
Přesto podle posledních průzkumů je více než tři pětiny občanů našeho státu se současnou situací spokojených a nevrátili by ji o pomyslných třicet let nazpátek. Uplynulé období přirovnávají někteří k období takzvané první republiky, kdy se tehdy samostatná Československá republika stala v meziválečném období jedinou fungující demokracií ve střední Evropě a jednou z hospodářsky nejvyspělejších zemí světa.
Bohužel letos již podruhé oslavy připomínající 17. listopad neproběhnou způsobem, na který jsme byli zvyklí. Může za to pokračující koronavirová epidemie i nestabilita na naší politické scéně in vážná nemoc prezidenta státu. Přesto si myslím, že zvláště v této nelehké době je nezbytně nutné si odkaz 17. listopadu připomínat.
Žáci oboru Podnikání se připomenuli 17. listopad pod vedením pana učitele Doležala v nádherných kolážích, výběr z prací přikládáme.
Mgr. Vítězslav Hulák
