Tento rok konali truhláři po třech rocích studia závěrečnou zkoušku, která měla otestovat jejích znalostí a ovládání jejích řemesla.
Závěrečné zkoušky se skládaly ze tří částí: písemné, praktické a ústní zkoušky.
Písemná zkouška měla za úkol ověřit naše znalosti krátkým uzavřeným testem, výkresem, ke kterému se pojil kusovník a strojní technologický postup práce. Test obsahoval 30 obecných otázek týkající se oboru, při tomto testu se žáci lehce “rozehřáli”. Poté přišel čas na výkres, který měl každý žák už předem určený. V ten moment nastalo hrobové ticho a všichni jsme začali usilovně soustředit na správné zpracování výkresu, kusovníku a technologického postupu. Po uplynutí časového limitu 4 hodin jsme odložili psací potřeby a s hlubokým nádechem odevzdali slohy s testem, výkresem, kusovníkem a technologickým postupem. Po této zkoušce se žáci cítili asi nejvíce nejistí s výsledkem ze všech tří zkoušek.
Praktická zkouška se konala za nedlouho. Tato zkouška měla otestovat naši znalost pracovních postupů a zručnost při výrobě skříňky na nářadí. Měli jsme na ni 3 dny, abychom vytvořili náročný konstrukční spoj, kterým byly polokryté ozuby, tím vytvořily korpus skříňky, po té upevnili polici a vyrobili rám dvířek.
Ústní závěrečná zkouška se konala týden po té, měla otestovat naše úplné znalosti, které jsme se naučili za celé 3 roky studia. Tato zkouška byla asi nejvíce náročná. A ptáte se proč? Jelikož se museli, již dnešní truhláři, naučit 30 otázek tak, aby o každé z nich dokázali mluvit celých 15 minut. I když jsme z této části měli snad největší strach, tak nakonec dopadla poměrně dobře.
Vše bylo zakončeno v kině Scala slavnostním předáním výučních listů a poděkováním učitelům a absolventům.
Matyas Pančík
