Střední škola polytechnická, Brno, Jílová 36g

SŠP Brno © 2009
admin

EVROPSKÝ KLUB

9. - 16.9. 2004	Žáci střední školy v Gubině u nás
13. - 18.4. 2004	Cesta do Polska - sbližování a poznávání života mládeže zemí Evropské unie

Žáci střední školy v Gubině u nás

Ve dnech 13.-18.4.2004 žáci polské střední školy z Gubinu navštívili naši školu. Byli jsme tomu velmi rádi, protože naše škola byla u nich na návštěvě již dvakrát a velmi se nám tam líbilo. Program byl bohatý a velmi zajímaví a tak bychom se chtěli s vámi podělit o velmi příjemné zážitky této akce…

Úterý 13.4.
Po osmnácté hodině přijel do našeho areálu školy polský autobus. Po únavné cestě se všichni žáci i učitelé z Gubina odebrali do školní jídelny, kde už pro ně byla připravená bohatá večeře.
Ubytováni byli na našem domově mládeže. Po večeři a seznámení s celotýdenním programem jsme si měli společně mnoho co povídat. Není to tak dlouho, kdy jsme my, žáci naší školy byli u nich. Než jsme si stačili říct, co je nového, byla tady večerka.

Středa 14.4.
Po snídani jsme s polskou výpravou jeli autobusem na učiliště Charbulova, kde proběhla prohlídka školy. Po prohlídce v místní jídelně byl už přichystán oběd a po něm zpět do autobusu a jedeme na výlet na známou propast Macocha a prohlídku Punkevních jeskyní.
Po příjezdu do Moravského krasu jsme celá výprava nasedli do ekologického vláčku a svezli se až před zmiňovanou jeskyni. Prohlídka trvala necelou půldruhou hodinu, všichni jsme si mohli prohlédnout tzv."Srdce Macochy". Odtud naše prohlídka pokračovala po řece Punkvě na lodičkách. Tato část se našim polským přátelům velmi líbila.
Po vylodění jsme šli na lanovku, mnozí se báli, ba i někteří odmítali nastoupit do nepříliš bezpečné kabinky. Ale i přes prvotní rozpaky jsme všichni v plném počtu vystopili na samém vrcholu propasti. Pohled dolů naháněl hrůzu, a tak si raději každý šel koupit zmrzlinu do nedalekého stánku a propast sledoval z povzdálí…
Po ukončení bohatého a velmi zajímavého programu, si polští žáci koupili suvenýry a jelo se zpět do Brna. Večeře se konala opět na učilišti Charbulova, kde všichni napjatě očekávali program nejen od žáků zdejšího učiliště, ale také gubinských žáků. Byli jsme všichni překvapeni pestrou módní kolekcí, kterou nám předvedly polské modelky. I díky ní se druhý den objevil článek v deníku Rovnost. Následovala bohatá část programu. Barmani namíchali chutné koktejly a celá akce byla ukončena breake dancem jak od našich žáků, tak od polské výpravy. Zážitků měli všichni mnoho, a tak zase zpět na náš internát a do postýlek.

Čtvrtek 15.4.
Snídaně proběhla opět v naší jídelně. Někteří byli pěkně rozespalí a někdo už se těšil na sportovní program dnešního dne. V naší tělocvičně už byli připraveni žáci našeho učiliště, kde se utkali ve volejbale s gubinskými žáky. A kdo vyhrál? No přece my-Jílová!
Na školním dvoře se hrála házená dívek gubinských a dívek z učiliště Charbulova. Po skončení házené následovala kopaná chlapců a dívek.Utkaly se tři týmy- Charbulova, Gubin a Jílova.
Po ukončení sportovního dopoledne následoval oběd a po něm už očekávaná prohlídka Brna. Celé odpoledne se polští žáci kochali krásou našeho města, navštívili jsme i Novou radnici a spoustu fotek vyfotili u Brněnského draka. Chlapci se stravovali v čínských restauracích a dívky zase splašeně pobíhali po módních buticích a nevěděli, co hezkého si koupit na sebe a v čem pak se asi předvedou doma v Polsku…
Následovala i malá pauza, kde někteří z našich "svěřenců" tajně ochutnávali české pivo!
A večer opět do autobusu, který nás zavezl do restaurace učiliště Charbulova Svratka. V restauraci byla večeře formou švédských stolů. A po ní následovala již dlouho očekávaná diskotéka. Hrálo se česky i polsky. Byla dobrá nálada a tak se nikomu nechtělo zpět do postýlek na internát.

Pátek 16.4.
Po snídani jsme se vydali do nákupního střediska Olympia. Poláci měli možnost poznat největší nákupní centrum v Brně, kde nakupovali dárky pro rodinu a upomínkové předměty pro sebe. Potom následoval oběd a hurá do Bzence. V Bzenci jsme si všichni prohlédli střední vinařskou školu a navštívili školní sklípek. S chutí jsme se poté vrhli ke stolům,kde bylo přichystáno jídlo. Po jídle panovala skvělá nálada, která vyústila ve zpívání v několika jazycích. Cestou "domů" nám moc nepřáli, poněvadž celou cestu pršelo, ale i přes to vydržela stále dobrá nálada a my se zpěvem dojeli až do Brna.
Večer jsme byli tak znavení,že jsme každý zalehl do své postýlky a spali až do bílého rána.

Sobota 17.4.
V sobotu ráno jsme odjeli do Lednice, kde jsme si prohlédli celý areál. A to zámek, botanickou zahradu a Jano hrad, ale pro všechny byl nejzajímavějším a nejlepším zážitkem určitě výstup na rozhlednu Minaret. Někteří si nakrmili místní koníky a jelo se zpět do Brna. Po večeři následoval volný program. A tak po zhlédnutí celého záznamu na kameře, jsme uspořádali rozlučkovou diskotéku. Všem bylo líto, že se už musíme rozloučit.

Neděle 18.4. - Den odjezdu
A jede se domů. Někteří uronili slzičku. Zážitků za tento týden má polská výprava určitě mnoho. A jak by taky ne? Vždyť jsme se jim celý ten krásný čas věnovali a celý ten program byl velmi zajímavý. Snad si na nás někdy vzpomenou a pokud bude možnost, tak je tu rádi určitě zase přivítáme…

Cesta do Polska - sbližování a poznávání života mládeže zemí Evropské unie

V rámci projektu, jehož cílem je poznat život mládeže v zemích Evropské unie se uskutečnil osmidenní výlet studentů naší školy do polského města Zelená Hora (Zielona Góra). Den po dni se pokusím náš výlet popsat. Omluvte prosím někdy špatně napsané názvy polským městeček a vesnic, v nichž jsme pobývali.

Čtvrtek 9. září 2004
Po osmihodinné cestě autobusem jsme konečně dojeli na místo. Cestou jsme sledovali pozorně zajímavý výklad pana ředitele, který místa, jimiž jsme projížděli, dobře znal, protože je polským občanem a dětství a velkou část mládí prožil právě v Zelené Hoře a nedalekém Gubinu, kde se narodil.
V internátě školy, kde jsme měli být ubytování, na nás čekali místní pedagogové. Provedli nás po internátě a ukázali nám pokoje, v nichž jsme se ubytovali. Následoval pozdní oběd a asi hodinu nato jsme se vydali do centra města, kde již několikátým dnem pokračovaly slavnosti vinobraní, protože Zelená Hora je jediným městem v Polsku, v němž se pěstovalo víno a pořádaly tyto slavnosti.
Prohlídka centra města byla zajímavě organizovaná. Každá malá skupinka žáků dostala k ruce jednu průvodkyni - studentku tamní školy, jenž se snažila nám centrum města ukázat.
Po návratu jsme znali nejenom město, ale také studentky a studenty, s nimiž jsme měli strávit společný týden vyplněný nejen poučením a snahou o integraci, ale také zábavou.

Pátek 10. září 2004
Druhý den ráno jsme se šli s našimi průvodkyněmi podívat do školy, v níž studují. Nachází se jen malý kousek od internátu.
Hned po vstupu do školy vedly naše kroky do jejich zasedací místnosti, jenž je vlastně i jakousi aulou, kde se konají různé slavnostní akce, ale i plesy a diskotéky.
V této, slavnostně vyzdobené velké místnosti jsme si navzájem předali drobné dárky. Po jejich předání jsme se vydali s našimi polskými průvodci, svými vrstevníky a nyní již kamarády na prohlídku školy. Ta je svojí celkovou rozlohou stejně velká jako ta naše, ale tak moderně vybavená není.
Po prohlídce školy jsme se vrátili zpět do zasedací místnosti, kde pro nás bylo nachystáno menší občerstvení. Po něm jsme každý dostal nějaký úkol spojený s poznáním místa, v němž žije. Někteří spolupracovali na vytvoření velké nástěnky - plakátu o Brně, s fotkami jeho nejvýznamnějších míst. Někteří se snažili o vytvoření otázek k anketě, jejímž cílem bylo zjistit klady a zápory v národní povaze Čechů a Poláků. Tak jsme byli do práce zabraní, že jsme málem zmeškali oběd.
Po obědě se uskutečnilo měření sportovních sil obou delegací. Fotbalový zápas, jenž byl jeho vrcholem, skončil vítězstvím Čechů nad Poláky v poměru 11:7.
Po večeři pak následovala diskotéka v aule školy, po níž se nikomu z nás nechtělo spát. Ale nakonec všichni, i když s určitými problémy, zalehli. Čekal nás totiž na druhý den velmi náročný program.

Sobota 11. září 2004
Po snídani jsme se vydali na prohlídku vojenských bunkrů, které se nachází severozápadně od města, poblíž městečka Miedzyrzecz (česky Meziříčí). Systém chodeb a opevnění v hloubce 20 - 40 metrů byl vybudován před vypuknutím II. světové války - přesně v letech 1935 - 1939 Němci, jimž tato oblast tehdy patřila.
Zajímavá prohlídka trvala asi 2 hodiny a ušli jsme při ní při cestách podzemními chodbami asi 2 kilometry. Zkoušeli jsme být asi minutu v tichu a beze světel, což působilo strašidelně. Vojáci tam však byli nucení žít déle - skoro tři měsíce, než byli vystřídáni. I v dnešní době sem chodí polští skauti - harceři pobývat, vždy však nejvíce na tři dny, aby zde dokázali svou fyzickou zdatnost i tělesnou odolnost. Vzhledem k tomu, že se zde stálá teplota pohybuje kolem 10°C, nebývá to žádná legrace. Zajímavostí těchto podzemních prostor je zimoviště netopýrů, kteří sem přilétávají nejčastěji v období listopad - prosinec. My zahlédli jen dva, většina se jich do zimního úkrytu teprve chystá.
Po skončení prohlídky bunkrů jsme ještě absolvovali krátký výlet do městečka Miedzyrzecz spojený s prohlídkou muzea v tamní tvrzi, kde mě zaujaly portréty významných osobností nakreslených na měděné destičky.
Po obědě v pizzerii nás čekal výlet k jezeru, kde jsme provozovali různé sportovní aktivity. Někdo hrál plážový volejbal, jiní se procházeli po břehu, ti odvážnější se šli koupat.
Nejhezčí číst dne nás ještě čekala. V centru města jsme zhlédli slavností zakončení vinobraní. Nádherná světelná show spojená s tradičním průvodem vedeným bohem vína Bakchusem byla zakončena velkolepým ohňostrojem.

Neděle 12. září 2004
Po snídani jsme dopolední čas věnovali nákupům v hypermarketu a v centru Zelené Hory pak prohlídce etnografického muzea. Tam jsme na maketě zhlédli jak vypadalo město v minulosti i různé obrazy z jeho dějin - například pálení čarodějnic v 16. století. Zajímavé byly i vojenské uniformy a staré pomůcky na lisování vína.
Po obědě následovala prohlídka skanzenu v Ochli, kde jsme se dozvěděli něco o výrobě vína. Do skanzenu jsme se ještě měli vrátit v závěru našeho pobytu. Po večeři jsme se již naposled vydali na vinobraní, které bylo před úplným závěrem. Protože pršelo a bylo zima, na internát jsme se tentokrát vraceli docela rádi.

Pondělí 13. září 2004
Dopoledne byl pro nás připraven bohatý program v budově střední školy. Zde jsme dokončili plakáty a nástěnku týkající se České republiky a Brna, na níž jsme pracovali již v pátek 10. září.
Po vyhodnocení nejlepších prací a našem (tedy českém) vítězství následovaly soutěže v tělocvičně školy, aneb Česko-Polsko "naveselo".
Zúčastnili jsme se tak například soutěží ve střelbě na basketbalový koš, přetahování lanem, člunkovém běhu aj. Češi samozřejmě znovu vyhráli!
Po obědě jsme se vydali naposled do centra Zelené Hory, kde již skončilo vinobraní a město se všem zdálo klidnější a příjemnější než v chaotické atmosféře vrcholících slavností vína. Prohlídka nás seznámila s historií města a podívali jsme se i do několika nádherných kostelů, z nichž jeden byl zajímavý tím, že jeho interiér sestával ze tří pater a to nikdo z nás nikdy předtím neviděl.
Po prohlídce jsme měli osobní volno, s tím, že se do večeře musíme vrátit na internát.
Večer jsme se pak sešli v klubovně, kde jsme společně s Poláky hráli různé hry, z nichž některé jsme hráli poprvé v životě. Byla to zajímavá konfrontace a k několika přátelstvím přibyla i láska.

Úterý 14. září 2004
Den byl vyhrazen celodennímu výletu do Poznaně. Cesta autobusem trvala skoro 2 hodiny. Ve městě jsme si prohlédli celé historické centrum s velmi zajímavým výkladem. Navštívili jsme několik kostelů i muzeum. Oběd byl skvělý, přímo v centru Poznaně na historickém náměstí. Po jeho skončení následovala návštěva obchodního domu, jenž byl zajímavý tím, že se zde původně nacházel pivovar.
Po návratu do Zelené Hory hned zalehnout a spát. Měli jsme toho všichni za celý cen dost. Spousta nádherných zážitků však zůstane v mnoha z nás nadlouho.

Středa 15. září 2004
Ráno, respektive dopoledne, jsme se naposled vydali do budovy střední školy. Zde proběhla bouřlivá diskuze na téma výhody a nevýhody našeho členství v Evropské unii. Každá strana vybrala čtyři zástupce, z nichž dva byli pro a dva proti členství. Osm lidí tak živě diskutovalo, až málem všichni zapomněli na oběd. Tak byla diskuse, do níž se zapojili i ostatní, zajímavá. A jak nakonec dopadla? Klady našeho členství (i členství Polské republiky) v EU nakonec převážily.
Odpoledne, poslední rozlučkové, bylo ve znamení výletu do skanzenu v Ochli, kde jsme již byli v neděli. Zde jsme se rozdělili na dvě skupiny: jedna vyřezávala ze dřeva, druhá modelovala z hlíny a pak se obě skupiny snažily vytvářet květiny z papíru. Nádherné výrobky jsme si odvezli na památku. Závěrečný táborák spojený s opékáním klobás a cesta zpátky lesem do internátu se již nesla v duchu loučení. Vyměňovaly se adresy, telefonní čísla a emaily a nikomu se z Polska nechtělo.

Čtvrtek 16. září 2004
Když jsme se nasnídali a uklidili pokoje, naložili jsme zavazadla do autobusu a pak následovalo loučení s polskou stranou, při kterém ukápla i nějaká ta slza. Nikomu se domů nechtělo, protože vše bylo naprosto SUPER!!!
Doufám, že polské straně oplatíme stejnou měrou jejich přátelství a pohostinnost při podobné akci tohoto druhu příští rok u nás.